V roce 1901 kupuje sbor další ruční stříkačku, tentokrát dvoukolovou s potřebným vybavením a dvoukolovým navijákem se 120 metry hadic a příslušenstvím. Tato stříkačka stála 840 korun a byla chloubou sboru. Nedlouho poté k ní byly zakoupeny sáně na zimní období. Že si hasiči svých stříkaček vážily a patřičně hleděli, můžeme dosvědčit zápisem z kroniky:

"Stříkačka tato je již chloubou sboru zvláště pak, kdy byla vzorné vyčištěna, mosazné a měděné části lesknou se a kdy při každém Božím těle slavnosti byla s ostatními stříkačkami vystavována na silnici před Rájem ověnčena kvítím, kde stála také hasičská stráž v plné parádě."

Roku 1903 žádá obecní zastupitelstvo velitele sboru Jindřicha Nečáska o zprávu „Jaká opatření sboru jsou učiněna pro případ vypuknutí požáru v době noční a zdali opatření ta pokládá sbor pro osobní bezpečnost i majetku pokud požárem ohroženou by jeviti se mohla za dostatečnou či ne".

Odpověď velitele Jindřicha Nečáska:

Slavnému obecnímu zastupitelstvu.

K ctěnému připíšu ze dne 14. ledna 1903 slušně sdělujeme, že Dobrovolný hasičský spolek v místě, v pádu vypuknuvšího požáru v noční době má následující opatření na domech čp. 90,120,105, 77,30,131 nalézající se tabulky s nápisem „místo k oznámení požáru", kde má býti ohlášeno, že hoří v obci neb ve vůkolí vypukl požár. V hoření části obce jest trubač spolku p. Emanuel Marek, čp. 90, ve střední části trubač p. Josef čipera čp. 120 a v dolení části trubač p. František Vrabec čp. 99. Tito oznámí požáru vypuknutí trubkou, aby členstvo spolku u stříkárny se sešlo. Sem dostaví se p. Marek Jáchym, Šíř Erdman a Kobr Filip toho času kočí se třemi páry koní jež připřáhnuti budou ku dvěma stříkačkám čtyřkolovým a jedné stříkačce dvoukolové k těmito možno pňpřáhnouti i navijáky hadicové.
členstvo spolku hledělo vždy, by svému úkolu dostálo, že by však mohlo veškerou zodpovědnost za osobní bezpečnost na sebe vzíti, nemožno nám určiti.

Jelikož dosavadní skladiště hasičských stříkaček a nářadí nevyhovovalo hlavně svým prostorem, žádá sbor obecní zastupitelstvo o stavbu nového prostorného skladiště. Po dlouhém vyjednávání koupila obec v roce 1904 dům čp. 28 - bývalá patronátní škola - a zřídila v něm o něco prostornější hasičské skladiště. O dva roky později k němu povolila přenést i leziště. Veškeré náklady na tyto práce byly obcí uhrazeny. Skladiště bylo sice o něco větší než předchozí, ale nedostatek peněžních prostředků nedovoloval postavit nové. K tomu došlo až v roce 1913, kdy byla budova zbourána a na jejím místě postaveno nové, prostorné hasičské skladiště se dvěma prostornými garážemi a velkým půdním prostorem. V budově byla také četnická služební místnost a šatlava. Stavbu provedla firma pana stavitele Hájka z Rokytnice nad Jizerou za 9.550 korun. Tato budova, později již nazývaná hasičská zbrojnice, sloužila sboru po několika úpravách až do roku 1996, kdy byla sboru předána nová hasičská zbrojnice.

Každoroční hasičské plesy bývaly vedle plesů Sokola vždy velkou událostí a bývaly velmi hojně navštěvovány. Původní místo, kde byly konány, bylo ve staré dřevěné hospodě U Halířů - poutní louka, kde bylo dříve společné ústředí Tělocvično-hasičské jednoty Sokol. Po rozdvojení obou spolků se hasiči odstěhovali do středu Jablonce, do hostince V Ráji. Zde byly mnohem výhodnější podmínky pro spolek. Hlavní věcí bylo, že zde byl veliký sál, kde bylo možno bez velkých instalací zbudovat jeviště na hraní divadla. Pro plesy býval tento sál vyzdoben lesním chvojím a obrazovou dekorací hasičů v různých uniformách v životní velikosti. Tyto obrazy pravidelně maloval jablonecký malíř a lakýrník Josef Blažek. Ten jako jediný v širokém okolí zvládal kresbu figur v dokonalém provedení. Jeden tento obraz hasiče se zachoval až do dnešní doby. Hudbu na těchto bálech obstarávala kapela pana Josefa Vrány, který pro svůj soubor měl k dispozici své dva syny. Ostatní hudebníky sháněl z jabloneckých občanů. Mezi nimi byl i pozdější kapelník jablonecké hudby pan Josef Ulrich.

Nadešlo období první světové války a s ním utrpěl všechen veřejný ruch, činnost hasičského sboru nevyjímaje. Utěšeně se rozrůstající činnost rázem ustala. Na bojiště bylo povoláno 27 členů hasičského sboru, z nichž se 15 již ke svým rodinám nikdy nevrátilo.