21. června 1886 se strhla prudká bouře se silnou průtrží mračen. Jizera protrhla ochrannou hráz, rozlila se a způsobila mnoho škod. Při zachraňování obyvatel a majetku zde pomáhali hasiči místní a z Rokytnice. Tělocvično - hasičská jednota Sokol trvala takto do roku 1892. Odlišné cíle obou odborů jednoty a snad i snahy osobní si vynutily, že byla na den 8. května 1892 svolána Valná hromada obou odborů, která rozhodla o rozdělení jednoty na dva samostatné spolky. Sbor dobrovolných hasičů a Jednotu Sokolskou.

Sbor dobrovolných hasičů zvolil ihned nový výbor. Starostou a velitelem Jindřicha Nečáska, jednatelem Františka Fišeru, hospodářem čeňka Blažkeho.

Hasiči měli v té době štěstí a bylo jim přáno, neboť ihned po osamostatnění přispěla obec na obnovu vybavení sboru obnosem 150 zlatých. V té době platili členové měsíční příspěvky 10 krejcarů, což na tehdejší dobu bylo dost. Roku 1895 byla zakoupena další čtyřkolová ruční stříkačka oboustranně sací jednoproudová s navijákem a 320 metry hadic.

30. července roku 1897 se po třídenním vytrvalém dešti rozvodnila Jizera tak, že opět protrhla ochranné hráze a zatopila tak celou obec. Poškozeno bylo zařízení místních firem Kuna v Blansku, Mohrův mlýn, strženy byly veškeré můstky a lávky. Velmi narušený byl tehdy železný most přes Jizeru. Povodeň trvala tři dny. V místech dnešního centra - dříve bylo náměstí před kostelem - byly naplaveny nánosy bahna a kamení, mnoho dřeva a klád. Na pomoc při úklidu a postavení nové ochranné hráze byla povolána setnina 42. pluku z Hradce Králové. Práce trvaly přes dva měsíce.